Anglie / Aktuálně

Ačkoli se v hromadě individualit při násilnostech v Anglii těžko někdo vyzná.

Došlo k tomu, že z podněcování a organizování těchto akcí byli obviněni

Anarchisté. Přinášíme vám tedy zevrubný překlad prohlášení i s okazem na stránky .

Vyjádření londýnských anarchystů k nepokojům.....

12. srpen 2011

Během nepokojů v londýnských čtvrtích a v dalších britských městech vydala severolondýnska skupina Solidarity Federation (MAP Velká Británie) prohlášení k událostem. Vyjadřují v něm svůj názor na ničení, ke kterému došlo, a vysvětlují širší souvislosti vzniku nepokojů. Přestože střety v ulicích postupně ustaly a nastupuje policejní represe, rozhodli jsme se jej publikovat.

V situaci, kdy média obviňují "anarchii" ze vzrůstajícího násilí v Londýně a celé Anglii, se North London Solidarity Federation shodla, že by se k věci měla vyjádřit anarchistická organizace aktivní v hlavním městě.

V průběhu posledních dnů způsobily nepokoje značné škody na výlohách obchodů, domech a autech v mnoha částech Londýna.Z levé strany politického spektra slyšíme klasické výkřiky o tom, že je na vině chudoba. Z pravé strany zase, že tragédii využívají gangy a asociální živly. Obojí je pravda. Probíhající rabování a nepokoje jsou složitý jev a najdeme v nich mnoho motivů.

Není náhoda, že k nepokojům dochází teď, když se ruší podpůrné sítě pro neprivilegované vrstvy, lidé jsou vydáni napospas osudu a jejich pád na sociální dno provázejí údery obušků londýnské policie. Tímto se však nedá omluvit podpalování domů a terorizování pracujících lidí. Ti, kteří se toho dopustili, si nezaslouží podporu.

Zuřivost lidí v chudších čtvrtích je taková, jaká je, hrozivá a neovladatelná. Ne však nepředvídatelná. Británie se již desetiletí snaží skrývat své sociální problémy a jakoby zahnat lidi do ohrady střežené brutálními ozbrojenými hlídkami. Vyrůstat v těchto čtvrtích často znamená nikdy je neopustit, jedině pokud v policejním autě. Stejné problémy vedly v 80. letech k nepokojům v Toxtethe a v 90. letech přispěly k rozsáhlým nepokojům proti dani z hlavy. A teď jsou zpět - protože stejné problémy zde nejen zůstávají; dokonce se ještě zhoršují.

Policejní obtěžování a brutalita jsou v britských čtvrtích každodenní realitou. Systém sociálních dávek, který sotva zajišťuje přežití, se postupně ořezáva a ruší. V Hackney řekli sociálním pracovníkům v terénu, kteří pocházejí ze zmíněných čtvrtí a znají tamní děti, takže by mohly řešit jejich problémy, že už nebudou dostávat finanční podporu. Ceny nájemného stoupají a státem dotované pracovní místa, díky kterým si lidé z těchto lokalit mohli vydělat, se ruší jménem tzv.. Big Society politiky.Lidem, kteří měli vždy velmi málo, teď nezbývá nic. Nic, co by mohli ztratit.

Neměli bychom podhodnocovat ani roli médií. Přestože se hodně mluvilo o "klidném protestu", který předcházel událostem v Tottenhamu, kdyby šlo pouze o shromáždění před policejní stanicí, média by se o to velmi nezajímali. Policejní násilí a protesty proti němu jsou na denním pořádku. Média o něm však mají potřebu mluvit, až když druhá strana odpoví násilím (ať už na legitimní cíle nebo ne).

Takže by nás nemělo překvapovat, že lidé žijící v chudobě a násilí rozpoutali válku. Nemělo by nás překvapovat, že kradou plazmové televizory, kterými zaplatí několikaměsíční nájemné, a na poličkách nechávají knihy, které by neprodali. Pro mnohé je to jediná forma ekonomického přerozdělování, jaké mohou očekávat v příštích letech, dokud budou marně snažit najít si práci.

Hodně se psalo o skutečnosti, že "výtržníci útočí na vlastní komunity". Nepokoje se však nedějí v sociálním vakuu. Násilné protesty v 80. letech byly více cílené, vyhýbali se útokům na nevinné a zaměřovali se na symboly třídního a rasového útlaku: policii, policejní stanice a obchody. Co se událo od 80. let?Konzervativní vlády udělali hodně, aby zničili jakýkoliv pocit třídní solidarity a identity. Překvapí pak někoho, že se výtržníci obrátili proti členům naší vlastní třídy?

Solidarity Federation je založena na myšlence vzdoru prostřednictvím bojů na pracovištích. Nezapojují se do rabování a na rozdíl od předvídatelných reakcí pravice či "sympatizujících, ale odsuzujícího" levicových komentátorů nebudeme odsuzovat ty, které neznáme a kteří se rozhodli vzít si zpět část bohatství, které jim bylo odpíráno celý život. Nebudeme se však ani tvářit, že jejich nevidíme.

Jako revoluční organizace nemůžeme přehlížet útoky na pracujících lidí, na nevinných. Podpalování obchodů, nad kterými bydlí lidé; dopravních prostředků, kterými cestují do práce; okrádání lidí na ulici a podobné činy jsou útoky na nás a měli bychom proti nim bojovat stejně odhodlaně jako proti jakýmkoli krokům, od vládních "úsporných" opatření a zdírajících nájemců až po šéfy, kteří si přisvojí naši práci. Dnes večer a dokud bude třeba by se lidé měli spojit a bránit, pokud násilí ohrožuje jejich domovy a komunity.

Jsme přesvědčeni, že legitimní hněv výtržníků může mít mnohem větší vliv, pokud se usměrní kolektivním a demokratickým směrem a nebude mít za cíl útočit na jiné pracující, ale bude budovat nový svět bez vykořisťování a nerovnosti, které jsou vlastní kapitalismu.

Převzato Redakce / North London Solidarity Federation

https://solfed.org.uk/